SPORTOVNÍ FYZIOTERAPIE

Nevyžaduje nic takové zkušenosti, jako fyzioterapie sportovních zvířat. Z pohledu veterinárního lékaře zcela zdravé zvíře, které je výzvou pro fyzioterapeuta. Drobných nuancí ve výkonu si všimne zkušené oko psovoda a úkolem fyzioterapie je rozmotat klubko chronických přetížení.

Sportující pes z pohledu fyzioterapie

Rozvoj psích sportu a aktivit se psy poslední dobou zažívá velký boom, a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně. Nároky na psí sportovce se neustále zvyšují, každou sezónou se překonávají rekordy, prioritou je rychlost i přesnost. Je péče o psího sportovce odpovídající nárokům na jeho výkony?

Přístup se radikálně mění 

Foto: Markéta Sousedíková
Foto: Markéta Sousedíková

Před pár lety byl přístup ke sportujícímu psovi naprosto jiný. Od tréninkových metod počínaje, přes výživu, budování fyzické kondice, o fyzioterapii ani nemluvě. 
Mnoho z nás pamatuje svazarmovské metody výcviku, nad kterými mnozí moderní výcvikáři kroutí hlavou. Fyzická kondice psa se tvořila jednoduchým uhnáním u kola, bez ohledu na věk a aktuální stav psa. V případě, že pes chvilkově zakulhal, jen se mávlo rukou s přístupem "to se rozchodí", což byla paradoxně i mnohokrát pravda. Neexistovaly speciální doplňky stravy a výživa přímo pro psa v zátěži. Také ale pes v takovém slova smyslu nikdy nebyl tím vrcholovým sportovcem, jakým se po něm požaduje, aby byl v dnešní době. S takovými nároky jednoznačně musí přijít i zvýšená péče, a to nejen o pohybový aparát. 

Fyzioterapie moderního psího sportovce 

Na novodobého psího vrcholového sportovce pohlíží fyzioterapie jako na funkční celek, často chronicky přetěžovaný, který se pravidelnou péčí snaží podpořit pro maximální výkony a primárně předejít zraněním. 
Není naším cílem směřovat ke kritice, že sport vede k přetížení psa. Naopak, rádi bychom přiblížili majitelům sportujících psů témata, která možná ještě nejsou zcela známá. 


"Starám se o sportující psy více než 10 let a stálo mě mnoho úsilí pochopit, proč se psi konkrétních sportovních výkonů potýkají s určitými pohybovými obtížemi". 
Kateřina Plačková

První, co si musíme uvědomit je, že sport je jednostranná opakovaná zátěž. Není to kritika, je to fakt. Tento fakt si musí uvědomit jak majitel psa a přizpůsobit tomu trénink, tak i dobrý fyzioterapeut, hledající často jehlu v kupce sena. 
Obecně se při výkonu jedná o dva typy zatížení. To první je většině sportů (kromě vytrvalostních) podobný, a to rychlý start a rychlá brzda. Tento typ zatížení obvykle promítá pohybový aparát psa do zadní části těla, kde nalézáme dlouhodobá chronická přetížení měkkých tkání, která vedou často k funkčním blokádám pánve a bederní páteře a diskomfortu až bolesti při pohybu psího sportovce. Důvod je jednoduchý - v zadní části těla psa je "motor", tedy síla ženoucí psa dopředu. 
Druhá jednostranná zátěž je pak typická pro ten daný konkrétní sport a je pro každého psa individuální. Tady pak je velmi těžká diagnostika pro fyzioterapeuta a někdy je nutné pomocí videa rozklíčovat jednotlivé pohybové stereotypy, unikátní pro konkrétního psa. 

Diagnostika nezdiagnostikovatelného

Znáte ten pocit, když se ráno probudíte se zablokovanou páteří, nebo s nějakou bolestí, která nemá podle vás žádnou příčinu? Takováto bolest nejde diagnostikovat, a pokud své starosti nesdělíte okolí, nejde ani vidět. Vy ale dobře víte, že nemůžete otočit hlavu do určitého směru, že nepohnete ramenem tak, jak ještě včera šlo. Někdy to přejde rychle, někdy to ovlivní vaše fungování na delší dobu. Během této delší doby se vaše svaly naučí pracovat tak, aby co nejvíce eliminovaly bolestivý pohyb. Fyzioterapie spotrujících psů je snad nejobtížnější právě ve zkušenostech čtení tkání a pohybového chování psa. Nestojí před námi totiž ani pes, který je po operaci a potřebuje rehabilitovat, ani pes, který viditelně kulhá a majitel přišel s diagnózou, ideálně stanovenou předtím veterinárním lékařem. Nejčastěji před námi stojí sportující pes, jehož majitel jen tak nepůjde na veterinu s tím, že pes začal odměřovat před překážkou, že jeho projev při výkonu není tak radostný jako býval, že je o několik desetin vteřiny pomalejší na dráze, nebo že psovod zaregistroval naprosto neznatelné zaváhání před překonáním překážky, které divák nemůže poznat. V tomto ohledu zatím stále majitelé podceňují extrémní zátěž při sportu. A pokud ne a se svým psem vyhledají odborníky, nesetkávají se ze strany svého okolí s pochopením, proč jdou se psem na fyzioterapii, když mu nic není. I kdybychom snad vážně nenašli na sportujícím psovi žádný významný fyzioterapeutický nález, i to se dík bohu stává, pak přesně ten okamžik, kdy "mu nic není" je ten pravý okamžik na pravidelnou fyzioterapii, neboť prevence je vždy mnohem výhodnější pro všechny tři strany pes-majitel-fyzioterapeut, než řešení chronických problémů, v horším případě zranění.

Asymetrické postavení pánevních lopat díky svalovým dysbalancím
Asymetrické postavení pánevních lopat díky svalovým dysbalancím

Aby sport co nejméně bolel

Existuje mnoho zásad, které by měl majitel sportujícího psa dodržovat, aby udělal maximum pro správný výkon pohybového aparátu. Pravidelná fyzioterapeutická péče je jednou z těchto zásad, protože zkušený fyzioterapeut prozkoumá a vyhmatá i drobné odchylky od funkčně zdravé tkáně a ihned místo ošetří patřičnými technikami a doporučí majiteli co dělat, aby se problém nevracel. Zároveň bude udržovat plně funkční i ty části těla, které majitel psa těžko ošetří, konkrétně páteř psa. Ta podléhá při sportu skutečně velkému zatížení a velmi často se setkáváme s tak extrémním svalovým napětím okolo páteře, že dochází až ke vzniku blokád. Frekvence fyzioterapeutického ošetření se nedá paušalizovat. Každé tělo reaguje na zátěž jinak, stejně tak i na fyzioterapii. Obecně platí, že čím více nálezů je a čím častěji se vracejí, tím častější návštěvy pes vyžaduje. Pokud už řešíme chronický problém, vyžaduje terapie čas, není to o jednom ošetření. 
Co bohužel nikdo z majitelů nechce slyšet, ale je to velmi důležité při řešení pohybových potíží, je pauza od sportu. Aby měla fyzioterapie řešící problém efekt, pak je často nutné dát psovi pauzu, dokud se problém nevyřeší, a následně pomalu vracet do zátěže. 
Pokud je fyzioterapie pouze na úrovni preventivního ošetření, pak nejsou tak časté návštěvy nutné a pro každého psa je doba, kdy už potřebuje péči fyzioterapeuta individuální. Nedá se tedy říci, že každý pes potřebuje chodit jednou měsíčně, jednou za dva nebo tři měsíce, nebo každý týden.

Jak předcházet zraněním, případně co při úraze dělat, se dočtete na našem blogu.