THE SPINAL WALK SYSTEM

Od roku 2008 formujeme unikátní metodiku práce s těžkými neurologickými pacienty se ztrátou hluboké citlivosti. Tento koncept zahrnuje jak specifické a posloupné rehabilitační cvičení, tak i vedení majitele ochrnutého zvířete v takto těžké a složité situaci. Na poli rehabilitace neuro pacientů jsme špičkou v oboru.

Ochrnutý pes - to není konec!

U psů bohužel poměrně často díky vážným následkům poškození míchy dochází ke ztrátě hluboké citlivosti. V praxi to znamená, že na bolestivý impulz, což může být třeba štípnutí do oblasti prstů pánevní končetiny, nedojde ze strany psa k bolestivé reakci, ať už je to snaha kousnout, nebo zakňučet či jinak dát najevo bolest. Hodnocení přítomnosti nebo nepřítomnosti hluboké citlivosti je často velmi individuální záležitost a v praxi se s jiným než "štípacím" hodnocením nesetkáváme. Tedy, v tuto chvíli nikdo jinak než subjektivně neprokázal a ani nezkoumal, že pes nohy skutečně necítí a že vzruch, vedený periferním nervem do míchy, skutečně do mozku nedojde. To je ale spíš pro vědecké bádání do budoucna. (zde mluvím pouze ze svých zkušeností a možností hledání zdrojů. Osobně neznám studii, která by tento fakt skutečně prokázala, netvrdím ovšem, že možná neexistuje).

Nepřítomnost hluboké citlivosti by se zdála být konečná stanice pro opětovné chození, avšak naděje zde je. Ochrnuté pánevní končetiny psů (nejen psů, ale určitě i koček a dalších - z naší praxe je to i fretka a nosál, tedy předpokládejme šelmy?) se mohou pohybovat reflexně, takzvanou spinální chůzí. Na konci bederní páteře psa se v míše nalézá nervové centrum, které je zodpovědné za reflexní pohyby pánevních končetin. Na podnět, třeba štípnutí, se noha reflexně stáhne. V těle psa, v míše, je geneticky zakódovaný vzorec, který způsobí, že pokud se jedna pánevní končetina stáhne, druhá se aktivuje do protažení a je tedy schopná "stát" v okamžiku, kdy první noha dělá krok. Říká se tomu zkřížený "flexor-extenzorový reflex". Tento proces není řízený z mozku psa. Je-li ke všemu zachovaný svalový tonus (napětí), téměř nic nebrání rozvoji reflexní, tak zvané spinální chůze.

Před fyzioterapií

Po fyzioterapii

Nic není tak jednoduché, jak se zdá

Ačkoliv medicína ví o fenoménu spinální chůze, a také se všeobecně ví, že existuje reflexní centrum v bederní míše, i že existuje reflexní pohyb do flexe i extenze (tedy jedna noha kráčí, druhá stojí), jednoznačně to není jediný faktor, který umožňuje rozvoj spinální chůze.

Jsme hluboce přesvědčeni, že rehabilitace psů bez hluboké citlivosti není jen o tom, zda "je reflex", nebo je poškození míchy je tak zásadní, že "není reflex", ale je to o komplexním přístupu ke psímu pacientovi a propojenosti celého těla. Prozatím medicína nezkoumá, zda některé dráhy zůstaly v míše nepoškozené, jakou roli hrají v rozvoji spinální chůze fascie, ani jak je to vlastně celé možné.

Díky mnohaleté praxi převážně s ochrnutými psy bez hluboké citlivosti, vytvořila postupně Kateřina Plačková metodiku, která zohledňuje postupné procesy rehabilitace neurologických pacientů od neurostimulace, přes management rozvoje motoriky, až po vedení majitele ochrnutého psa. Tento systém cviků a přístupů k neurologickým pacientům nazvala The Spinal Walk System. Není to tedy jakýsi nárok na to, co příroda sama vytvořila, ale jedná se o unikátní systém vedení rehabilitace i těch nejtěžších neurologických stavů. Zahrnuje nejen cvičení s fyzioterapeutem, ale i koncept cviků pro domácí cvičení s majiteli a domácí péči o ochrnutého psa. The Spinal Walk System předpokládá několik stupňů progresu neurologického pacienta. Od počátků rehabilitace, kdy vedení vzruchu je pomalé a rehabilitace se zaměřuje na zlepšení reflexních pohybů končetin, přes tvorbu svalové hmoty aktivním nácvikem chůze, až do úplného osamostatnění ochrnutého - nyní reflexně se pohybujícího psa, který je schopný se sám postavit, ujít libovolnou vzdálenost, otočit se bez upadnutí.

Pár věcí ovšem ochrnutý pes bez citlivosti obvykle nedokáže, a to podrbat se za uchem, nebo vyskočit na gauč, nebo také vědomě se vymočit či vykálet. Inkontinece je bohužel problém, který často přetrvává i po úspěšné rehabilitaci, a proto pravidelná péče o močový měchýř zůstává trvalým úkolem pro majitele ochrnutého psa, byť již chodícího. U některých pacientů se v průběhu rehabilitací močení reflexně spustí, u některých je péče o močový měchýř doživotní.

Psychika je důležitá!

Práce s neurologickým pacientem zohledňuje také psychiku psa i majitele. Musíme si uvědomit, že psi žijí "tady a teď". Neřeší, že před týdnem běhali za míčkem, neřeší ani to, že když budou poctivě cvičit, jejich tělo jim umožní znovu chodit. Jsou prostě v přítomném okamžiku. A ten je obvykle docela příznivý. Majitelé kolem nich skáčou, snášejí modré z nebe. Krmí je z ruky, mají více pozornosti, hlazení, mazlení. Kdo by chtěl víc? A pak přijde okamžik rehabilitace. Najednou se musí cvičit? Dělat co nám někdo nařídí? Ani náhodou ze strany pejska.

Proto je nutné zohlednit i neochotu cvičit a spolupracovat. Musíme si uvědomit, že chtít po psovi používat něco, co už necítí a dávno ze svého pohybového režimu vyřadil, je značně obtížný úkol. Zkušený fyzioterapeut si relativně snadno poradí, ale domácí cvičení bývá často malým domácím peklem a je nutné provázet majitele postupnými instrukcemi, jak vyzrát na psí lenochy. Stejně tak je nesmírně důležité provést majitele tímto zoufalým obdobím tak, aby neměl na psa extrémně velké nároky v počáteční fázi fyzioterapie, ani aby předčasně házel lidově řečeno flintu do žita. Mnoho majitelů přichází s údivem, proč pes nechodí, když je po operaci výhřezu disku. Jednoduše proto, že například poškození míchy bylo tak zásadní, že ani rychlý chirurgický zásah už nemohl zvrátit následky výhřezu.

Úspěšnost fyzioterapie na našem pracovišti v souvislosti se psy bez hluboké citlivosti je velmi vysoká. Více než 80% neurologických pacientů jsme schopni rozchodit. Těch zbylých necelých 20% je tvořeno jak psy, kteří měli velkou smůlu a jejich fyzický stav neumožňuje rozvoj spinální chůze (těch je opravdu velmi malé procento), tak i pacienty, kteří by dispozici k chůzi měli, avšak jejich paličatost a neochota spolupracovat je rozhodující faktor, který rehabilitaci ukončí.

Kdy bude můj pes chodit?

Rehabilitace neurologického pacienta je velmi individuální, záleží nejen na konkrétním fyzickém stavu zvířete, ale i na jeho ochotě spolupracovat, na aktivní spolupráci majitele při domácím cvičení i na frekvenci docházení na rehabilitace. Naprosto běžný rozsah rehabilitace neurologického pacienta je 2 - 6 měsíců.

začínáme cca 10. den po operaci (výhřez disku)
v případě periferní polyneuropatie je třeba zahájit rehabilitaci okamžitě!
ideální frekvence docházení na naše pracoviště je cca 1-2x týdně
domácí cvičení každý den
spinální chůzí lze rozejít i kočky a fretky (i nosála)

Podívejte se na náš blog - naleznete více informací nejen o neurologickém pacientovi!

THE SPINAL WALK SYSTEM

Pokročilá nastavení