GERIATRICKÝ PACIENT
Stárnutí pohybového aparátu je přirozené. Potíž bývá v pozvolném nástupu problémů a přehlížení, či nechtění si uvědomit, že pes se stále hůře pohybuje. Často pak dorazí pacient takzvaně pět minut po dvanácté, což velmi komplikuje jinak úspěšnou rehabilitaci zvířecích staroušků.
Rehabilitace geriatrického pacienta je v mnoha ohledech specifická. I přes to, že by se dalo očekávat, že bude málo významná, je fyzioterapie často jediná cesta, jak zlepšit životní komfort staříků a bez nadsázky prodloužit život o značnou dobu.
Hlavně přijít včas!
Největším problémem bývá poměrně vážný stav, ve kterém se staříci na fyzioterapii dostanou. Majitel často očekává, že pohybové problémy jsou přechodného charakteru, přesně tak, jak kdysi - někdy i před pár lety dozadu - započaly. Z dřívějšího občasného kulhání po delším výletu a neohrabanosti při skákání do auta nebo na gauč je najednou psí senior, který potřebuje asistenci, aby se mohl zvednout z pelíšku. Jinak je to ovšem veselý chlapík, který rád žere a někdy má i prima chvilku. Taková situace je bohužel velmi častá a tento stav je skutečně již velmi pozdě na zahájení fyzioterapie.
Chronické problémy řeší medikamenty, nebo rehabilitace..
Stěžejní je aquaterapie, která díky svým vlastnostem a teplotě pomáhá v chůzi i velmi bolestivým kloubům, zároveň vzhledem k odporu vody urychluje tvorbu svalové hmoty.
"Jako štěně"
I pro staříky je tedy rehabilitace doslova prodloužením života. Je však nutné si uvědomit, že více než kde jinde je u rehabilitace starých zvířat nutná pravidelnost.
Jako na houpačce
Pokud se majitel nechá tak zvaně opít rohlíkem a po prvním zlepšení má dojem, že pejskovi se ulevilo a není třeba v rehabilitaci pokračovat, velmi brzy se vrací zpět. Bohužel často registrujeme, že se staříci díky delší pauze (letní odjezd na chalupu, v zimě je moc zima, ..) vracejí ve stavu o trochu horším, než při prvním "kole" rehabilitace. Pravidelná péče naproti tomuto udržuje staříky ve stálé formě a nedovoluje tyto nebezpečné propady kondice.