Skrytá hrozba pod kožichem placatých čumáků

Říká se jim "placatky" nebo slýcháme "malé placatky", aby se skupina mopsíků a francouzských buldočků odlišila od boxerů a dalších plemen, patřících do skupiny brachycefalických, neboli krátkolebých psů. Já osobně francouzské buldočky a další placatky miluji, musím to ale upravit - miluji jejich povahy, nikoliv jejich pohybový aparát.  Neznám jiné plemeno, kterému by se připisovalo tolik lidských povahových vlastností, jako právě buldočkům. Jsou zábavní, veselí, neuvěřitelně paličatí a trochu urážliví. No, trochu... možná je to po jezevčíkovi jeden z nejurážlivějších psů. Rozdíl je v tom, že jezevčík se obvykle urazí přímo na svého pána, takže fyzioterapeut je z obliga a majitel doma žehlí pobyt na rehabilitaci. Buldoček se umí urazit i na "cizí" a proto je s nimi trochu těžší práce. Naštěstí jsou velmi žraví a opačně, i uražený buldoček si často dá dobrotu, na rozdíl od uraženého jezevčíka. Dělá to z nich extrémně specifického psa, kterého si většina lidí zamiluje. 

Bohužel se u veselých malých placatek často objevují vrozené vývojové vady páteře, které zcela zásadně ovlivňují kvalitu života těchto psů. Obratle buldočků a mopsíků (samozřejmě i jiných, dokonce i větších plemen, nicméně u těchto nejčastěji) se ne vždy vyvíjejí do správného tvaru. Často se vyskytují tvary, které definují obratle jako "půlobratel" neboli hemivertebra, "klínovitý obratel" nebo "motýlovitý obratel". Jakákoliv odchylka od normálu vede nejčastěji k nestabilitě páteře. Pokud si představíme tělo obratle jako trojúhelník mezi dvěma obdélníky, nebo jeden obdélník rozdělený na dva trojúhelníky, je jasné, že toto místo bude více náchylné k poruše, než místo se stabilními tvary za sebou. 

Obratel, který je v rámci páteře jako jednoho celku, jakýmkoliv způsobem deformovaný, způsobuje několik problémů naráz. Kromě nestability doprovází přítomnost deformit i změna celkového postavení páteře, což ale u mnoha psů není na linii hřbetu nikterak vidět. Zároveň často dochází k malým i větším změnám pozic konkrétního deformovaného obratle, který dráždí a utlačuje míchu, nebo kořenové nervy, které z míchy vycházejí. Tuto změnu uvidíte až na rentgenovém snímku, nikoliv pouhým okem, nebo palpačně, tedy pohmatem. Instabilita dále může přispět k výhřezu okolních meziobratlových plotének.

Díky velmi často nestabilnímu místu se paravertebrální (hřbetní) svalstvo snaží za každou cenu udržet obratel na "správném" místě, proto vzniká obrovské svalové napětí, které samozřejmě vede k dalšímu nepohodlí. V tuto chvíli stojíme v rámci rehabilitace na velmi tenkém ledě. V případě, že pejsek dorazí na rehabilitaci s bolestivostí hřbetu bez konkrétní veterinární diagnostiky, tak veškeré fyzioterapeutické i osteopatické a další (abych nikoho nevynechala, některé monometodové skupiny jsou velmi citlivé :D ) techniky mají za cíl uvolnit chronické napětí, odstranit bolestivost, zlepšit látkovou výměnu. Některé dokonce slibují "navrácení vyhozených obratlů na své místo" - to je hloupost a více se dočtete v popisu manuálních metod.

V případě deformit páteře je však velmi nevhodné jakékoliv uvolňování chronicky stažených svalů a okolních tkání jakkoliv ošetřovat, případně pracovat přímo s obratli v rámci mobilizace páteře. Pokud bychom totiž odstranili kteroukoliv z obraných bariér, které si tělo v rámci deformit páteře vytvořilo, mohlo by dojít k posunu obratle, a tím pádem v tom nejlepším případě k vyšší bolestivosti. V případě například klínovitého obratle (trojúhelník hrotem dolů mezi dvěma obdélníky) může uvolnění ochranných bariér vést k subluxaci dorzálním směrem, tedy "nahoru", a tj. u psa přímo do míchy. V případech psů s diagnostikovanou deformitou obratle tedy v žádném případě není vhodné provádět jakékoliv manipulace s páteří či uvolňování, a to i za cenu nepohodlí, které stažené svalstvo samozřejmě doprovází. Naopak je vhodné zaměřit se na budování svalového korzetu, protože to je ta jediná věc, která může pomoci udržet nestabilní místo pod kontrolou. Bohužel, ne každý majitel krátkolebého plemene má v ruce rentgenový snímek, nicméně pro jakoukoliv práci se hřbetem buldočků a mopsíků je to z mého pohledu podmínkou. 

Velkou výhodou pro psa a velkou zradou pro fyzioterapeuta je fakt, že celý proces bývá dost plíživý. Na rozdíl od klasického výhřezu disku u člověka vyhřezá meziobratlová plotýnka u psa nejčastěji velkou rychlostí - proto pes často ochrne tak říkajíc ráz na ráz, a také na rozdíl od člověka míří plotýnka nejčastěji právě dorzálně - nahoru do míchy. Díky tomu, že s deformitou obratle se už konkrétní pejsek narodí, je proces subluxace (posunu) obratle do míchy poměrně pomalý. Mícha má tedy docela dost času se pozvolnému nátlaku ze strany obratle trochu přizpůsobit a "ustoupit". Dochází pomalu ke zužování páteřního kanálu a útlaku míchy obratlem, ale není to přímý a rychlý náraz do míchy jako v případě většiny "plotýnek", ale pozvolný proces. Proto stále ještě chodí po čtyřech i pejsci s poměrně zásadními rtg nálezy. V tomto je právě ta zrada pro fyzioterapii, kdy pokud není fyzioterapeut dostatečně erudovaný či všímavý a přehlédne ne zcela zásadní neurologické deficity, které by bez diagnostiky měly vždy jasně kontraindikovat manipulaci s páteři a okolními měkkými tkáněmi, může vstoupit do systému ochranných bariér těla a uvolnit místo, které uvolněné být nechce a nemá!!
Má rada pro všechny fyzioterapeuty, kteří čtou tento článek a chtějí si nechat poradit zní: "máte-li mopsíka či buldočka na fyzioterapii a chcete mobilizovat páteř, požádejte majitele o zcela jednoduchý boční snímek páteře a jeho vyhodnocení veterinárním lékařem, pro bezpečnost psa i vaši. Jeden snímek, kdy ani není nutná anestezie, nikoho nezabije."

Vraťme se zpět k problematice vrozených deformit obratlů. Již bylo řečeno, že často si tělo vytvoří mechanismy, které udržují problém v kategorii chronického dlouhodobého pomalého rozvoje. Někdy ovšem již vybudované kompenzace nedostačují a při běžném pohybu se jednou pomyslné ucho džbánu utrhne a dojde k posunu obratle, který utlačí míchu, která již dále nemá kam ustupovat a způsobí vážné neurologické problémy, které často vedou až k ochrnutí psa. Na rozdíl od výhřezu disku, kdy je zcela na místě uvažovat o co nejrychlejším chirurgickém zákroku, operace subluxovaných deformovaných obratlů nejsou moc časté. Zde je pak samozřejmě prostor pro fyzioterapii v rámci rozvoje spinální chůze i u velmi těžkých neurologických případů.

Mým záměrem není jakkoliv hodnotit problematiku chovu francouzských buldočků a dalších placatých čumáků. Toto téma, byť jistě zajímavé a pro chovatele možná i kontroverzní, je spíše na odborníky v chovu těchto plemen. Mým cílem je zaprvé ukázat problematiku vrozených potíží, které tato plemena provází a mnoho majitelů nemá absolutně žádnou představu o těchto potížích, zadruhé snad lehce přispět k profesionálnější fyzioterapeutické práci při rehabilitaci psů s vrozenými deformitami páteře a zatřetí představit zajímavý příběh francouzského buldočka Merlina. 

Možná závěrem jedna zajímavost z Francie. Ve spolupráci s klubem francouzských buldočků ve Francii představil Nicolas Krumeich studii anomálií hrudní páteře francouzských buldočků. Vyšla neuvěřitelná čísla. Bylo testováno 360 mladých a bezpříznakových jedinců. U těchto psů bylo identifikováno více než 1 200 deformit, což znamená, že v průměru měl každý buldoček 3,7 deformit páteře. Nejvíce bylo klínovitých obratlů (44,7%). Celá studie se jmenuje ÉTUDE ÉPIDÉMIOLOGIQUE DES ANOMALIES RADIOGRAPHIQUES DES VERTÈBRES THORACIQUES DU BOULEDOGUE FRANCAIS .

Merlin je samec francouzského buldočka, který byl veselým a hýčkaným chlapíkem do té doby, než ho začaly bolet záda. Než se majitelka nadála a stihla se rozmyslet, jak bude postupovat, Merlinův stav se zhoršil natolik, že došlo k ochrnutí pánevních končetin. Pracovala jsem tenkrát ještě ve Vetcentru, kam Merlina majitelka odvezla. Bylo to v roce 2015, tedy ještě docela velká doba temna pro rehabilitaci. Pan doktor Musálek, který provedl diagnostiku, neměl pro nešťastnou majitelku zrovna dobré zprávy. Došlo k subluxaci klínovitého obratle hrudní páteře a výrazné kompresi míchy. Operace nebyla možná. Díky jeho pohotovosti a tenkrát i ochotě hledat jiné než standardní medicínské řešení zaskočil do rehabilitace a zeptal se, zda bych s tím uměla nějak pracovat. 

Toto i dnes velmi oceňuji, protože ještě dnes, v pokročilé době a celkem výrazném boomu rehabilitace jsou někdy případy, kdy si někdo nedá tu práci hledat jiné možnosti. Nojo, jenže já, tenkrát ucho jsem samozřejmě nevěděla, jak s tím pracovat, a tak jsem žhavila dráty a prokomunikovala mnoho času se zkušenějšími - musela jsem hledat v humánní sféře. Nakonec padlo rozhodnutí, že zkusíme specifickým tlakem a pohyby hlavy a končetin reponovat luxovaný obratel a pokusíme se ho přesvědčit, aby zaujal svou původní pozici. Ve spolupráci se sestřičkami v hospitalizaci, kam byl Merlin umístěný, jsem se dle přesných instrukcí milé duše v humánní fyzioterapii pokusila vrátit obratel zpět. Zákrok byl proveden druhý den, kdy byl Merlin ochrnutý se ztrátou hluboké citlivosti. Po repozici obratle bylo místo zastabilizováno kinesiotejpem, změnu pozice jsme ověřili na RTG a čekali jsme, co bude dál. Již druhý den po terapii se Merlinovi vrátila hluboká citlivost a s pomocí lehké rehabilitace se do pár dní znovu postavil. Takový malý zázrak, všichni jsme byli naprosto nadšení. Merlin následně podstoupil rehabilitaci, která se zaměřovala na tvorbu svalového korzetu páteře a dalo by se říci, že zazvonil zvonec a pohádky byl konec. Na krásných pět dalších let byl Merlin bez jakýchkoliv obtíží a řádil a fungoval tak, jak jen buldočci umí. 

Začátkem letošního roku se majitelka ozvala, po tak dlouhé době jsem se bála, co mi poví, zda už Merlin neběhá za duhovým mostem. Díky bohu nikoliv, avšak dnes už trochu dědek Merlin se začal majitelce nepozdávat, všimla si častějšího škrtání pánevními končetinami a zhoršené pohyblivosti a již poučená se rychle ozvala. Díky věku a dlouhodobě pozvolnému ubírání pohyblivosti ztratil Merlin část svalové hmoty kolem páteře a možná, že jeho klínovitý obratel zase začínal zlobit. Okamžitě jsme začali rehabilitovat, dnes již moderněji jsme nejen pracovali na zlepšení korzetu, ale použili jsme i terapeutický laser, který ulevil od bolesti hřbetu, a zároveň působil na regeneraci kořenových nervů v postižené oblasti. Podařilo se progres neurologických deficitů nejen zastavit, ale i zlepšit, a tak dědouš Merlin teď musí docházet cvičit pravidelně, aby mu záda a nohy ještě dlouho sloužily. Tak mnoho dalších let, starouši!