Bc. LUCIE RYŠÁNKOVÁ, CCFT

Jak dlouho se věnuješ fyzioterapii zvířat a od kdy pracuješ pro PhysioDOG?

Ve PhysioDog jsem od března roku 2018. Fyzioterapii zvířat jsem se věnovala 2 - 3 roky předtím, které jsem věnovala vzdělávání se a péči o svou psí parťačku a pejsky kamarádů.

Co tě přivedlo k této práci?

Již při studiu jsem pokukovala po kurzech, které se věnovaly fyzioterapii zvířat. Přišlo mi to úžasné a zcela mě to fascinovalo. Nějakou dobu jsem návštěvu těchto kurzů odkládala, vlastně vůbec nevím proč, ale vše má svůj čas! Až mě zdravotní stav mé fenky labradorky "donutil" se přihlásit a začala obrovská láska k této práci. A to ihned po našem společném prvním kurzu. Každým dalším dotekem jsem vzpomínala na Katky slova z kurzu, že pokud nás tato práce osloví, že už nikdy nepohladíme zvíře jen tak, ale vždy už náš dotek a vnímání bude jiné! Opravdu jsem nečekala, že to bude dít téměř okamžitě! V té době jsem si začala žít v tichosti svůj sen o tom, že bych se chtěla dostat do kolektivu Katky a zároveň jsem se vždy ihned druhou myšlenkou poslala zpět nohama na zem, že pouze sním a že k tomu se nikdy v životě nemohu dopracovat...

Co tě nejvíce baví na práci fyzioterapeuta?

Nejzásadnější asi je, že mě tato práce naprosto bezmezně naplňuje! Baví mě komplexní práce se zvířaty, že jste součástí větších či menších zázraků. To, že každý pacient je svým způsobem výzva, to, že musíte nacházet další a další způsoby, jak překonat určité překážky, to, že každý pacient je v mnoha ohledech jiný, to, že zažíváte bezpočet happy endů a psí i lidské štěstí a radosti, to, že mám možnost pracovat s různými zvířátky a každé je obrovská výzva. Zatím asi největší pro mě byl ježek. Ale také například to, že je to obor, kde je nutno se stále vzdělávat a to, že tato práce přináší i mnoho blízkých přátelství... Je toho opravdu mnoho, určitě bych mohla pokračovat...

S jakými pacienty nejraději pracuješ?

Tohle určitě nemohu selektovat, každý pacient je důležitý. Některý vás, z ať už jakéhokoliv důvodu, chytne více za srdíčko. Je krásné pomáhat starým pejskům k opětovnému radostnému pohybu a výrazně prodlužovat jejich aktivní život; pomáhat pejskům po ortopedických operacích zpět do aktivního života; pomoci psím sportovcům zvyšovat jejich výkony... Kdybych si opravdu musela vybrat a zmínit jednu skupinu pacientů, tak to budou neurologičtí pacienti. Je to skupina pacientů, po které jsem od počátku pokukovala a současně obdivovala práci, kterou s nimi Katka odvádí. Zároveň to byla pro mě skupina pacientů, ke kterým jsem měla obrovský respekt (neznamená to, že nyní nemám) a dlouho jsem si odmítala na ně "troufnout". Paradoxně právě neurologičtí pacienti se stali mojí srdcovkou a práce s nimi mě zcela naplňuje.

Jaký je tvůj nejsilnější zážitek v PhysioDOG?

Ufff, těch je opravdu hodně! Mnoho pacientů a klientů zůstane hluboko v srdíčku...  Ale zmíním nějaké opravdu velmi silné. Jedním z nich byl můj první rozchozený jezevčík spinální chůzí, byl to neuvěřitelný miláček a zpočátku to nevypadalo vůbec dobře. Když odcházel z poslední hodiny téměř na něm nebylo poznat, že chodí spinální chůzí. Dalším nezapomenutelným případem byla fenka křížence s periferní polyneuropatií, která velmi dlouho ležela, byla na tom opravdu špatně a nedařilo se jí motivovat. Byla to velmi náročná práce a v jedné chvíli jsem opravdu zapochybovala, že tohle můžeme ještě dokázat. Když vstoupila do ordinace po svých, měla jsem opravdu co dělat nezačít brečet jako želva. A pak nezapomenu na psa křížence po ošklivém úrazů páteře bez hluboké citlivosti, který měl být uspán a bylo to majitelům doporučováno z mnoha stran a skoro to udělali. Ale našli ještě cestu k nám. Jako poslední možnost a vyslechnutí si názoru. Rozchodil se a veterinář vzkazoval, že tohle je neuvěřitelné a že jsou opravdu rádi, že ho neuspali!

Jaké jsou tvé zájmy?

Má práce, naše zvířátka, věnuji se s moji fenkou záchranařině a dalšímu výcviku, společné procházky, cestování a čas strávený v přírodě.

Co máš doma za zvířata?

Dvouletou fenku kanadského retrívra (tollera), jedenáctiletou fenku labradorku a bengálskou kočičku. U rodičů ještě dvacet jedna let starou kočku , která se mnou bydlela, než jsem se odstěhovala.