Případy z praxe‚ Reference

Není snadné dokumentovat případy od začátku, protože nemocné a nemohoucí zvíře, které za sebou tahá nohy si nikdo nechce pamatovat. Je však důležité si dokumentovat postup práce a progres v rehabilitaci, aby to dávalo naději dalším páníčkům, kteří se ocitnou v zoufalé situaci, kdy pes ochrne, nebo má jiný pohybový problém, který se mnohdy může zdát neřešitelný.

Proto zde budeme vždy prezentovat případy od začátku do konce, nejlépe i s vyjádřením majitelů. 

Všechny případy jsou zveřejněny se souhlasem majitelů.

Jorkšírský teriér Míša,
neobvyklý neurologický případ psa se ztrátou hluboké citlivosti.
Míša začal navštěvovat fyzioterapii jako jeden z mnoha neurologických pacientů po operaci výhřezu meziobratlové plotýnky, kde bohužel došlo k definitivnímu poškození míchy a ztrátě hluboké citlivosti. Fyzioterapie měla však jeden velký háček. Více se dočtete ZDE


  • Argo, Šeltie, Neurologický pacient - bez chirurgického zákroku

 

Diagnoza: 7.12.2012 utrpěl úraz hlavy s následným ochrnutím celého těla. Při aportování míčku narazil hlavou do sloupu. Operace nebyla možná, nasadila se konzervativní léčba kortikoidy a prostředky podporující regeneraci míchy. Jediným řešením byla včasná rehabilitace.

Rehabilitace: 17.12.2012. Argo byl od začátku velmi spolupracující a komunikující pacient. V začátcích jsem se snažila udržet šlachy a svaly v nezkráceném stavu a masážemi a pasivní manipulací udržet i rozsah pohybu v kloubech. Při spolupráci na pamlsky se dařilo naučit Arga polohovat se a časem i posadit. V další fázi rehabilitace se již přistoupilo ke cvičení ve vodě i na zemi. Jeho stav se velmi rychle lepšil a brzy jsme mohli nacvičovat vstávání a následně chůzi. Pravá strana těla měla větší postižení, to se promítlo hlavně do pravé přední končetiny, kterou Argo velmi rád ignoroval. Balančním cvičením se pomalu učil ji používat.
Argovi jsem zjistila několik blokád obratlů, posun v křížové kosti a výrazný posun prvního krčního obratle, proto jsem několikrát aplikovala Dornovu metodu. Při každé další návštěvě byl efekt skutečně markantní, Argo lépe stál a pohyboval se více rovně. Rehabilitaci jsme ukončili 13.3.2013. Kromě mírného vytočení pravé hrudní končetiny je tento veselý pejsek bez následků.
Velice děkuji majitelce za dokumetaci případu, vím, že to pro ní bylo opravdu těžké. Argův úraz ji hluboce zasáhl. Jsem ráda, že vše dobře dopadlo.
Zveřejněný příběh i s popisem majitelky Arga v časopise Pes přítel člověka.

Video č. 1 z domácího cvičení, kde je zřetelně vidět Argovo postižení:
http://www.youtube.com/watch?v=ADo_8Nz2QcM&feature=youtu.be

Video č. 2 z domácího cvičení již ve stoje:
http://www.youtube.com/watch?v=A-sEK1k3XA8&feature=youtu.be

Video č. 3 - aquaterapie:
http://www.youtube.com/watch?v=JAXMagSbvbM&feature=youtu.be

Video č. 4 - venčení:
http://www.youtube.com/watch?v=c7cG7yscDf0&feature=youtu.be

 


 

  • Fany, Hrubosrstý jezevčík, Neurologický pacient - bez operace páteře, nar. 5/2004

Diagnoza: 4.5.2012 ochrnutí pánevních končetin bez hluboké citlivosti. Vzhledem k osobním důvodům majitelky bylo chirurgické řešení odmítnuto.

Rehabilitace: 11.5.2012 fenka bez hluboké citlivosti a bez diagnostiky problému. V tomto případě se takzvaně vařilo z vody, ale vycházela jsem z faktu, že hluboká citlivost sice není zachovaná, ale reflexy se během cvičení stávaly silnější a na tom bylo postaveno celé cvičení. Fanynka zpočátku velmi nerada spolupracovala a měla velice atrofované svaly. Cíleným cvičením nabývala svalová hmota a Fany se pomalu učila stavět se opět na všechny čtyři nohy. Dnes zas radostně noruje a chodí na procházky.

  • Zkušenost majitelky s rehabilitací:

Ráda bych se s Vámi podělila o příběh naší jezevčice Fanynky. Vzali jsme si ji o vánocích 2011 z útulku. Byla to láska na první pohled, tuto lásku vděčně vracela svou naprostou oddaností a poslušností. Bohužel toto netrvalo dlouho. Po velikonocích 15.4.2012 pozdě večer začala špatně chodit, nejdříve jsem doufala, že je jen strnulá, ale bohužel během noci úplně ochrnula. Hned ráno jsem s ní běžela  na veterinu v místě bydliště, kde zazněl okamžitý verdikt-operace. Ta bohužel z finančních důvodů nebyla možná- starám se o postiženého syna a tak jsem takovou částku naráz nemohla vydat. Když jsem to řekla lékaři tak se semnou již nechtěl ani bavit a na mou žádost o kortikoidové injekce reagoval dost negativně, přesto jsem ho umluvila, aby to alespoň zkusil. Neochotně mi vyhověl a tak nastal boj. K ochrnutí se přidala inkontinence, takže jsem musela nakoupit přebalovací podložky a neustále hlídat a vymačkávat. Stav se nelepšil, do péče nás převzala jiná kolegyně, která nebyla již tak pesimistická a dodávala nám naději, ale žádné zlepšení nenastalo. Přesto nám dodávala naději, abychom to nevzdávali, to mě nakonec vyburcovalo a začala jsem hledat na internetu nějaké informace, jak bych jí mohla pomoc. A právě toto mě dostalo na stránky veterinární kliniky Vetcentrum Stodůlky. Tady jsem se dočetla o možnosti pojízdných vozíčků pro ochrnuté pejsky, zavolala jsem tam a objednala jsem se. Velice mě překvapila rychlost objednání bylo to doslova do druhého dne.Ujal se nás přímo majitel veterinární kliniky MVDR. Duchek, Fanynku vyšetřil a k mému velkému překvapení vůbec nenavrhl vozíček, ale rehabilitaci a k tomu dodal, že nám pomůže jedině fyzioterapeutka  Katka Plačková, tomu jsem zpočátku nevěnovala pozornost, ale později jsem pochopila význam těchto slov. Vysvětlil mi, že existuje spinální chůze při které jsou takto ochrnutí pejsci schopni znovu chodit- to byl pro mě naprostý šok, protože jsem o tom nikdy neslyšela a popravdě řečeno tomu ani moc nevěřila. Nicméně jsme se dali do boje. Začali jsme docházet na aquaterapii a rehabilitaci. Fanynka  vše snášela trpělivě, bylo to hlavně úžasným přístupem Katky Plačkové, která si jí naprosto získala, vytvořila si s ní úžasné pouto a na Fanče bylo vidět, že ji  respektuje a hlavně poslouchá, což byl začátek úspěchu. Zpočátku jsme docházeli 1 x týdně, bohužel z časových důvodů to nebylo možné častěji, o to víc jsme poctivě cvičili doma, snažila jsem se 2x-3x denně s Fany dle pokynů posilovat svaly. To trvalo cca  měsíc, potom začaly prázdniny a my mohli dojíždět  2x týdně na aquaterapii – a to bylo hned znát, Fany se začala velice zlepšovat, začínala se postupně stavět na nožičky a zkoušet pár krůčků.  Prázdniny jsou ale také doba dovolených a tady jsem pochopila význam slov MVDr. Duchka, v době dovolené naší fyzioterapeutky Katky se nás ujala její kolegyně. Byla jsem vděčná, když se slečna Katka vrátila a opět s Fany cvičila ona. Její důsledný, přesto citlivý přístup jsem postrádala.
     
Po prázdninách díky velkým pokrokům jsme docházeli již jen 1 x týdně na aquaterapii, takto jsme pokračovali do října kdy padl konečný verdikt, že už další rehabilitace není potřeba a byli jsme s konečnou platností předáni do domácí péče. Na jednu stranu jsem byla samozřejmě velice ráda, že to máme již za sebou, ale díky úžasnému přístupu Katky Plačkové se mi zase tak snadno neodcházelo, proto bych jí tímto chtěla moc poděkovat za úžasný přístup, který má ke zvířecím pacientům, ale i za velkou podporu a odvahu, kterou mi po celou dobu rehabilitace dodávala. Dííííííky Olga Zelenková a Fanynka


 

  • Megan, Border kolie, ortopedický pacient - operace kolenního kloubu

  
Foto Lucie Krejčí

Diagnoza: Megan jako mnoho dalších sportovně využívaných psů podstoupila několik operací kolenních vazů, a to křížových i přímého. Problémy s koleny se táhnou několik let.

Rehabilitace: 2009 - 2013 Typický příklad, kdy je potřeba dívat se na pacienta jako na celek. Díky dlouhodobému odlehčování bolavé nohy před a po operaci došlo k nesprávnému držení těla. Tím docházelo k přetěžování určitých svalových partií a ke vzniku bolestivých svalových zatuhnutí v oblasti zad a krku. Bohužel vzhledem k ohnivému temperamentu této fenky se úrazy jen hrnou, a tak je Megan stálým návštěvníkem rehabilitace již cca druhým rokem. Od začátku roku 2013 jí pomalu připravujeme na návrat do sportu, alespoň částečně :) Na nohách snad už ani není co zoperovat, takže uvolňujeme zatuhlé svaly, které brání v dokonalé obratnosti a plynulosti pohybu a posilujeme hluboko uložené svaly a rovnáme držení těla. K uvolnění pokřiveného držení těla přispívá i odstraňování blokád obratlů a kloubů pomocí Dornovy metody.

Za krásně zpracované video, které ukazuje část práce s Megan, děkuji Lucii Krejčí - majitelce.
https://www.youtube.com/watch?v=XwtRz0KC3Y8

 


 

  • Kočka Julinka, postřelená - poškození plexu brachialis

  
Diagnoza
: Kočičku našli její majitelé na pozemku souseda postřelenou, silně podchlazenou, téměř na pokrajji konce života. Následoval okamžitý převoz na kliniku, kde byla Julinka stabilizována a následně byla provedena operace a byly vyjmuty dva broky. Došlo k poškození nervu pravé hrudní končetiny a tím k jejímu ochrnutí.


Rehabilitace: Rehabilitace kočičího pacienta bylo pro mě novinkou a velkou zkušeností. Během dlouhé rehabilitace jsem prováděla masáže, strečink, pasivní cvičení, laserovou terapii. Aquaterapii jsem se vyhýbala, ale postupem času začla Julinka nohou pohybovat, a tak jsme to s vodou zkusili.. Kočky a voda moc nejdou dohromady a také se to Julče vůbec nelíbilo, ale časem jsme našli spolu s majitely fintu, jak Julinku aktivně zapojit do pohybu na páse.. 

Problém, který jsme řešili po celou dobu rehabilitace byla zkracující se šlacha, muselo se protahovat několikrát denně i doma. Vzhledem k tomu, že Julinka se rozhodla nohu ingnorovat a nosila si jí skrčenou, jsem musela přistoupit k nácviku pokládání a pohybu nohy.. Na pamlsek to nešlo, ale na dobré slovo a pochvalu ano a časem se podařilo naučit Julinku ovládat nohu na povel. Vytvořili jsme malou ortézku, která držela prsty a zápěstí ve správné poloze a tím mohla Julinka nohu používat jako berličku a nemuselo dojít k amputaci končetiny. 

 


 

  • Adélka, Zlatý retrívr, neurologický pacient, narozena 4/2002 

Diagnoza: 4.10.2011 Komprese meziobratlové ploténky Th13-L1 pravděpodobně chronického charakteru - ploténka přirostlá do míchy, nešla zcela vyndat bez rizika poškození míchy. Po operaci byla fenka bez hluboké citlivosti, bez korekcí.   

Rehabilitace: 14.10.2011 Adélka byla nestandardní pacient už od začátku nejen pro svou velikost, ale i pro agresivitu z bázlivosti a celkovou neochotou spolupracovat. Z počátku rehabilitace byla značná část cvičení vykonávaná "na suchu". Učila jsem jí zvykat si na doteky a polohování a primárně jsem se snažila začít co nejdříve posilovat atrofující svaly na končetinách. Aquaterapie byla samozřejmostí, ale zpočátku neměla valný význam - viz. video: http://www.youtube.com/watch?v=EhcLO3_546w&feature=youtu.be

Aquaterapie je velkým pomocníkem v rehabilitaci, ale v převážné většině "těžších" případů, kdy jsou reflexy málo vyvinuté a svaly atrofované je nutné využít i jiné rehabilitační metody. Nejsem typ člověka, který se snadno vzdává a snažím se bojovat co to jde..ale v případě Adélky jsem začla být nahlodávaná okolnostmi, zda by nebylo lepší i pro Adélku, i pro její paničku, která měla s manipulací při cvičení doma nemalé problémy, posadit Adélku na psí invalidní vozík, protože fenka byla velmi zatvrzelá, agresivní nejen na rehabilitaci, ale i doma a to se promítlo na kvalitě domácího cvičení, které je nedílnou součástí rekonvalescence. Ze svých zkušeností ale zastávám názor, že vozík je až poslední možná varianta tam, kde rehabilitace nepomůže, a téměř vždy je také konečná. Spolupráce s Adélkou byla časem lepší, a tak jsem po ní mohla chtít více cvičení, které vyžaduje kontakt s fyzioterapeutem. Výsledek byl hned znát - viz video č. II.: http://www.youtube.com/watch?v=sG090sjbWhQ&feature=youtu.be

Rehabilitaci jsme ukončily zhruba v únoru 2012 a pokud mohu sama soudit, tak úspěšně. Adélku jsem jako příklad vzala na přednášku o rehabilitaci pro sestřičky, konané firmou A-Vet s.r.o., aby se každý mohl na vlastní oči 

přesvědčit, že i takhle těžký pes může žít plnohodnotný život i přesto, že necítí pánevní končetiny, a že to, čemu většina laické i odborné veřejnosti nevěří, je možné díky trpělivosti a důvěře majitelky, která svěřila budoucí osud své Adélky do mých rukou. Tímto jí děkuji.  

Video č. III již od majitelky: http://www.youtube.com/watch?v=bnBMmxhryHg&feature=youtu.be


 

  • Xandora, Německá doga, neurologický pacient - periferní polyneuropatie

 

Diagnoza: Periferní polyneuropatie

Rehabilitace: Dlouhodobá práce (cca měsíc až dva) při pasivním cvičení vzhledem k neschopnosti Dorky udělat jakýkoliv pohyb svou vlastní vůlí při zachované hluboké citlivosti. Vzhledem k rychlému postupu atrofie byla nutná intenzivní snaha o posilování. Další měsíce již byla zařazena aquaterapie společně s náznaky aktivního cvičení, masáže, whirlpool.. Práce byla náročná i na psychickou stránku Dorky - cvičit se jí nechtělo, ráda se urážela a vymýšlela úlevy. Velký obdiv patří majitelům, kteří i přes nemalé potíže stále věřili, že se rehabilitací dosáhne pozitivních výsledků.

V případech postižení periferní nervové soustavy je rehabilitace často jediná možná "léčba" a při včasné práci s pacientem se dosahuje výborných výsledků.  Je třeba si uvědomit, že postižený pes se dny, týdny, někdy i měsíce nehýbe - bez cvičení a dalších manuálních technik není možné udržet organismus ve stavu, který by dovoloval opětovné zvednutí se.

Zde jsou zkušenosti majitelů:

Dobrý den,
ráda bych se podělila o náš příběh – náš, ale hlavně naší fenky modré německé dogy Dorinky, která nám 29. července 2010 ochrnula .
Úvodem bych ráda poděkovala všem lidem, kteří nám byli na blízku a to ať už se přímo či nepřímo podíleli na téměř „znovuzrození“ Dorinky.
S manželem jsme vlastníky dvou modrých německých dog – obě feny. Starší Dorince bylo v době, kdy nás neštěstí potkalo patnáct měsíců, takže puberťačka, té mladší Lakince devět měsíců, v podstatě ještě štěňátko, i když  podle váhy a velikosti těchto psů to zní trošku absurdně. Dorinka vážila v té době 62 kilo a výška /v kohoutku/ 84 cm. Tyto údaje uvádím proto, abych dodala odvahu každému, kdo je majitelem většího – těžšího plemene, neboť na první klinice, kde jsme byli pro pomoc nám tamní lékař sdělil, že šance na uzdravení je  zhruba  60% a to právě díky váze a velikosti Dorinky. Zkušenost z této kliniky zmiňovat nebudu, protože  péče této pražské kliniky spočívala pouze ve velkých finančních výdajích, kterým stav psa po několika dnech při převzetí do domácího ošetření  naprosto neodpovídal. Její zdravotní stav byl výrazně horší a pes zcela zanedbaný!
A proto jsme se obrátili na neurologa MVDr. Duchka ve Vetcentru. Pan doktor Duchek ač nám sdělil stejnou diagnózu, tak jeho  prognóza byla  značně odlišná a dnes mohu s díky říci – pravdivá!

Tak a teď k samotnému průběhu. Dorinka kompletně ochrnula po pravidelné vakcinaci, což se prý stává, ale jen ojediněle. Nemoc začala tím, že Dorinka měla velmi vysoké teploty, takže jsme každý den jezdili na kapačku, ledovali jí, dostala antibiotika… Až následně když léčba nezabírala nás naše paní doktorka doporučila k neurologovi. To bylo v den, kdy se sama vůbec neudržela na nohou. Byla to hrůza, její zoufalý pohled, snaha o pohyb, něco příšerného. 
Po vyšetření nám na klinice sdělili, že je nutná hospitalizace. Náš největší omyl – uvěřili jsme a nechali jí v péči tzv. odborníků s tím, že za ní chodit nemáme, aby nebyla ve stresu. Po čtyřech dnech a několika protichůdných informacích jsme další hospitalizaci odmítli a Dorinku jsme si vzali domů. Byli jsme naprosto bezradní… Úvaha o tom, že bychom ji nechali „uspat“ pokud existuje jen malá naděje na uzdravení nepřicházela v potaz, ale strach který jsme zažívali si myslím každý kdo má nějakého mazlíčka umí jistě představit.
Následovala cesta do Vetcentra – Dorinky záchrana. Po vyšetření jsme dostali pro naší puberťačku léky – antibiotika atd. Klíčovou úlohu při léčbě ovšem sehrála rehabilitace-  aquaterapie. 
Při ochrnutí takhle velkého psa, který nejen že se neudrží na vlastních nohou, ale neudrží ani vlastní hlavu je aquaterapie zřejmě jedinou možností, jak dát svaly znovu do pohybu. 
Tímto to bych ráda ještě zvlášť poděkovala Kateřině Plačkové, která měla rehabilitaci Dorinky na starosti a věnovala se jí i našim dušičkám s plným nasazením.
Jak přesně probíhá léčba a rehabilitace Vám v případě potřeby sdělí k tomu lépe fundovaní. Já  bych jen ráda sdělila všem koho něco podobného postihne – věřte – funguje to.
Prvních 14 dni Dorinka neudržela ani hlavu, krmili jsme jí, každý kousek jídla jí vkládali do úst,  vodu jsme do ní nutili injekční stříkačkou  po troškách. Zhubla odhadem víc jak  20 kg, protože po  prvním  vážení, které bylo možné v době když  už dokázala sama stát vážila 47 kg.
To jak zuboženě vypadala také těžko popisovat.
Manipulace vypadala tak, že Dorinku jsme při převozu na terapie přenášeli v peřině, bydlíme v 1. patře, takže to bylo i fyzicky náročné. 24 hodin denně jsme o ni pečovali – každé dvě tři hodiny přetáčet kvůli proleženinám, podávat léky, pití. Opravdu náročné. Její stav se zlepšoval, ale kdo by očekával, že stav se lepšil ze dne na den, tak až tak rychle to nefungovalo. Někdy to bylo tak, že třeba byl i delší časový úsek, kdy jsme žádné zlepšení nepozorovali, ale pak najednou se to zase pohnulo. A postupně jsme se dostali až do vítězného finále … Dnes  v polovině března 2011 je stav takový, že Dorinka je téměř v původním stavu, problémy jsou spíše psychické. Např. se bojí na prudších schodech a  ještě je i  viditelné, že zádové svaly  nejsou kompletní, při běhání je vidět, že se šetří … Ale je soběstačná, chodí, běhá, s naší druhou fenkou Lakinkou si hrají, perou se.  Prostě je zpět a je šťastná a my s ní.
Tento příspěvek píšu proto, že kolem nás byli i tací lidé, kteří nás měli za blázny. Hodně lidí vidělo pouze výdaje a nevěřili nám, že to půjde, ale ono to šlo …
Takže ještě jednou děkuji všem, kteří věřili tak jako my a držím palce těm, kteří dají svým miláčkům šanci, protože to chce hodně odvahy.

Simona Bláhová, Radek Bláha

Natočená reportáž o Dorce v pořadu Máte mě: http://www.youtube.com/watch?v=Ktdfy8XgTKw&feature=youtu.be


 

 

 

Veškeré texty, videa a fotografie podléhají zákonu na ochranu autorských práv a jsou výhradním vlastnictvím Bc. Kateřiny Plačkové.
Kopírování textů, videí a fotografií je nutné písemně konzultovat s autorem textů.

TOPlist